Počátky organizované dopravy zpráv na území České republiky jsou spojeny s volbou arciknížete Ferdinanda z Habsburské dynastie českým králem v roce 1526. Tímto aktem jsou české země začleněny do svazku rakouských dědičných zemí až do roku 1918, kdy vznikla Československá republika. Potřeba jednotného systému správy rozsáhlých území vyvolala proces vzniku nového státního útvaru-absolutismu. Jedním z průvodních jevů nových tendencí ve státní správě je i vznik pravidelného poštovního spojení, budovaného se zřetelem na správu a vládu nad rozsáhlým územím.
Při organizování poštovního spojení využili Habsburkové zkušeností rodiny Thurn-Taxisů, kteří od 15. století provozovali poštu v Německé řiši a kteří také byli nejvyššími dvorskými poštmistry ve Vídni. Od počátku souvislá síť poštovních stanic na přepřahání koní sloužila diplomatickým potřebám panovníka, protože pro královy zájmy byla nutná doprava zpráv mezi sídelním městem Vídní a Prahou, která byla nejdůležitějším městem habsburského soustátí. S obdobím panování Ferdinanda I. je také spojeno vydání prvního poštovního řádu v roce 1535.
Rodina Taxisů organizovala poštovní dopravu v českých zemích až do počátku 17. století. V roce 1622 získala nejvyšší dvorský poštovní úřad ve Vídni knížecí rodina Paarů. Paarové organizovali poštovní spojení v zemi až do roku 1743, kdy v období reforem za vlády Marie Terezie byla pošta převzata do státní správy. Od poloviny 18. století se postupně rozšiřuje síť poštovní dopravy. Od roku 1750 vyjíždějí na hlavní tratě poštovní diligence, které umožňují spojení větších měst v rakouské monarchii s evropskými obchodními a kulturními centry.
K rozšíření poštovní sítě přispěla i výstavba silnic v poslední čtvrtině 18. a v první polovině 19. století. Devatenácté století přineslo významné reformy v organizaci poštovnictví zásluhou ředitele nejvyšší dvorské poštovní správy ve Vídni Maximiliana z Ottenfeldu. V roce 1817 byly v Rakousku zavedeny první poštovní schránky, určené pro dopisy v tuzemském poštovním styku. Od roku 1823 byla nově organizována doprava osob poštou rychlými dostavníky mezi důležitými městy rakouské říše.V roce 1837 byl vydán poštovní zákon, který stanovil přesná pravidla doručování listovní a balíkové pošty..
Až do poloviny 19. století byla organizace poštovnictví řízena nejvyšší dvorskou poštovní správou ve Vídni, po roce 1850 správa pošty přešla do kompetence ministerstva obchodu.
Technický rozvoj v 19. století ovlivnil a zkvalitnil i úroveň poštovních služeb. Vývoj železnice, telegrafu a později telefonu přispěl k rozšíření pošty i do odlehlých oblastí. Zvlášť významně ovlivnila poštovní přepravu železnice. První koněspřežní železnice na evropském kontinentě byla vybudována mezi Českými Budějovicemi a Lincem v letech 1825-1832 a byla využívána i pro přepravu balíkových zásilek. V roce 1845 došlo k železničnímu spojení Vídně s Prahou. První vozy vlakových pošt byly zavedeny v roce 1850 mezi Vídní a Bohumínem. Vlakové pošty byly pojízdné poštovní úřady, kde se během jízdy třídily zásilky. Tento princip byl ve 20. století použit při dopravě zásilek automobilové a letecké pošty.
Telegrafní linky na území rakouské monarchie byly budovány od roku 1847 podél železničních tratí. Od roku 1850 mohla služeb telegrafu využívat i širší veřejnost. K podstatnému rozšíření korespondence došlo po roce 1850, kdy v Rakousku vyšly první poštovní známky jako nová forma úhrady poštovného. Telefonní síť byla v Praze budována od roku 1881 a v roce 1893 byl provoz telefonu převzat státní správou. Rozšířením meziměstské ústředny byla Praha od roku 1896 připojena na evropskou telefonní síť.
V roce 1918 vznikl samostatný stát - Československá republika. Organizování poštovních služeb bylo řízeno Ministerstvem pošt a telegrafů, jehož hlavním úkolem bylo propojení poštovní, telegrafní a telefonní sítě českých zemí s územím Slovenska. V roce 1992 došlo k rozdělení dosud jednotného resortu pošty a telekomunikací. Od 1.ledna 1993 je Česká pošta státním samostatně hospodařícím podnikem.
